Český granát v ohrožení

Červeně zbarvené „pyropy“, ze skupiny granátů, pocházející z nalezišť na úpatí Českého středohoří a na některých místech v Podkrkonoší, si získaly jako drahé kameny proslulost již v době panování císaře Rudolfa II. Tehdy také dostaly od císařova osobního lékaře a znalce drahokamů Anselma Boetia de Boot své jméno GRANATI BOHEMICI (české granáty). Šperky z českých granátů jsou více než tři sta let pojmem ve všech částech světa. Franz Xaver Maxmilián Zippe, správce mineralogických sbírek Vlasteneckého muzea v Praze, označil roku 1836 český granát za mineralogický symbol Českého království. Měl pravdu. Ostatně nechme ještě promluvit německého mineraloga Maxe Bauera, působícího na přelomu našeho století, úryvkem z jeho práce: „Pyrop čili český granát vyznamenává se skvostnou svítivou, tmavě krvavě červenou barvou. Je úplně čistý a průhledný, pokud to tmavá jeho barva připouští. Ten český pyrop je vždy bez výjimky ideálně čistý, jest jediným druhem drahokamů, kde všechny kusy jsou všech přimíšenin a nečistot prosty.“ Český granát, těžený po staletí na jižních svazích Českého středohoří, byl a zůstal dodnes oblíbeným drahým kamenem. Stále se těží a zpracovává a klasické i moderní šperky s českým granátem jsou vyhledávány a ceněny ve světě. Po staletí vypěstovaný vkus žádá ve špercích plošné osazení granáty, aby vynikla jejich jiskřivá červeň.

To, že český granát prošel historií mnoha staletí, aniž by se na něj zcela zapomnělo, utvrdilo jeho hodnotu. Budeme-li teď přemýšlet čistě obchodnicky a odpustíme si ideál krásy nebo i marnivosti, u českého granátu se platí také za značku. Jako firmu Škoda zdobí okřídlený šíp nebo Volkswagen V a W v kruhu, tak pyropy z Českého středohoří a Podkrkonoší nesou jako pečeť označení „český granát“, a to je nejen značka kvality, ale také závazek pro návrháře a výrobce granátových šperků, aby tuto značku, zavedenou na dvoře Rudolfa II. a pěstovanou a udržovanou po staletí, dále rozvíjeli, vylepšovali a umocňovali v kráse pro nejvyšší spokojenost uživatelů.

V současné době je ale pozice českého granátu ohrožena. Během několika posledních let se výrobou granátových šperků, kromě družstva umělecké výroby Granát se sídlem v Turnově, věnují i nově vzniklé šperkařské firmy. Výrobní kapacity se několikanásobně zvětšily. Těžba českých granátů tomuto navýšení neodpovídá. Do Čech se tedy dovážejí z Asie a Afriky almandiny a pyroalmandiny. Jde také o minerály ze skupiny granátů. Jejich kvalita ani barva ale nedosahuje parametrů českých pyropů. Navíc se na řadě míst objevují i dovezené šperky vyráběné v jihovýchodní Asii, Itálii nebo v Německu. Je sice pravdou, že laici na první pohled záměnu v podobných typech šperků nepoznají. Pro mineraloga ale není rozlišení problémem. Co ale problémem je, je neserióznost prodejců, kteří za šperky s českými granáty vydávají i výrobky s granáty jinými, a to bez ohledu na to, jsou-li vyrobené v tuzemsku, nebo dovezené. S klamavou reklamou jsem se setkal v Karlových Varech, Brně a Ostravě. Stejná situace je ale i v Praze a dalších městech. Na každém druhém zlatnictví je v názvu uveden český granát. Prodejci, velmi často jsou majiteli cizinci, nejsou schopni o nabízených špercích nic říci. Bez uzardění je ale vydávají za šperky s českými granáty. Při tom pouze šperky vyráběné družstvem Granát v Turnově jsou opatřovány certifikátem potvrzujícím pravost kamenů. Osobně jsem se přimlouval za to, aby certifikace šperků s českými granáty byla vyžadována od výrobců prodejci, a na prodejnách pak i státní obchodní inspekcí. Družstvo umělecké výroby Granát Turnov s atestací svých výrobků začalo. Jedině tak může být zabráněno ostudě, ke které dochází, když se s určitým zpožděním zahraniční nebo i tuzemský zákazník přesvědčí o tom, že byl podveden a koupil jako šperk s českými granáty výrobek s granáty jinými. S několika rozhořčenými zákazníky z Ruska, Francie a Rakouska, kteří si koupili importované granátové šperky s almandiny místo českých pyropů, jsem hovořil. Dobrou reklamu českým zlatnickým obchodům doma asi dělat nebudou.

                                                                                                          Autor: RNDr. Ivan Turnovec
                                                                                                                         znalec  
                                                                                                         http://gemologie.turnovec.cz/

< Předchozí		Další >