Ach ti znalci... (I. část článku)

Vzhledem k rozsahu celého článku byl rozdělen na tři části. První část má název "Ach ti znalci", druhá část "Zdůvodnění doúčtování znalečného" a třetí část  "Jak doúčtovat znalečné" .

Znalci jsou často předmětem kritiky kvůli nekvalitním nebo vědomě nepravdivým znaleckým posudkům.

Pokud se znalec rozhodne, na základě svého uvážení, podat vědomě nepravdivý znalecký posudek, musí si být vědom rizika, že ponese také důsledky svého jednání. Ve výsledku může být postižen, ale také nemusí.

Naopak, pokud se znalec rozhodne nepodat vědomě nepravdivý znalecký posudek, je postižen VŽDY. Všechny důsledky svého rozhodnutí si nese sám. Jen on SÁM. Buď nedostane zakázku nebo, pokud svou práci již odvedl a vyfakturoval, nedostane zaplaceno. K tomu musí odvést státu daň z přidané hodnoty z peněz, které nedostal. V případě, že se chce soudit, ještě zaplatí soudní poplatek a čeká až bude nařízeno, poté na žádost žalovaného odloženo hlavní jednání. Když už vyhraje, žalovaný se odvolá. Uplyne dlouhý čas a žalovaný se směje. Vytrestal znalce, který si dovolil nepodat znalecký posudek podle jeho představ. Stát tomu všemu jen pasivně přihlíží. Aktivní je pouze při vymáhání daně z přidané hodnoty.

Proč je na tom hůře znalec, který se rozhodne jednat podle svého svědomí (a také neporušit zákon), než ten, který zákon poruší?

Má se i nadále nahlížet na vztah mezi znalcem a zadavatelem znaleckého posudku jako na běžný dodavatelsko-odběratelský vztah?

A nekvalitní znalecké posudky? Jsou opravdu žádány kvalitní znalecké posudky? Většinou nikoliv. Většinová poptávka je po nějakém produktu, který má náležitosti znaleckého posudku, a hlavně je za dumpingovou cenu. Toto jsou rozhodující kritéria zadavatele - znalecké razítko a dumpingová cena. Očekává snad někdo, když si koupí v řeznictví kilo salámu za 20,- Kč, že bude v bio kvalitě a z toho nejlepšího masa?

I stát se do toho zapojuje. Stačí se podívat na základní hodnotící kritéria veřejných zakázek, které se týkají znaleckých posudků. Je jediné – nejnižší nabídková cena. A tak vyhrávají nabídky za dumpingové ceny. Po kvalitě se nikdo neptá. Absurdně vypadá představa, že by takto byly „soutěženy“ třeba notářské zápisy. Opravdu stát chce, aby se se znaleckými posudky tímto způsobem obchodovalo? Neměly by znalecké posudky požívat větší vážnosti?

Právní úprava znalecké činnosti přežívá (snad jen vyjma postihů znalců a znaleckých ústavů) ještě v socialismu. Reálná naděje na zásadní a pozitivní změnu je právě teď.

Velmi si vážím zájmu ministryně spravedlnosti Prof. JUDr. Heleny Válkové, CSc. o oblast znalecké činnosti. Je první z ministrů spravedlnosti, která měla novou právní úpravu znalecké činnosti ve volebním programu mezi svými prioritami.

V současné době nikdo nemůže znalci bránit, aby nabízel zpracování znaleckých posudků za dumpingové ceny. Je to rozhodnutí toho konkrétního znalce a nese za něj plnou zodpovědnost. Na straně druhé, nese i plnou zodpovědnost za výsledek své práce, vč. trestní odpovědnosti.

Pro znalce, který vyhraje výběrové řízení za dumpingovou cenu, je to ve skutečnosti jen Pyrrhovo vítězství. Netřeba jej za to odsuzovat. Zatím to nechápe. Potřebuje sám dojít k poznání, které mu chybí. Cenu za zpracování znaleckého posudku nabízí sice dumpingovou, ale náklady má tržní. Zpočátku si rozdíl může dotovat z jiné činnosti. Až tato možnost skončí, bude pokračovat z úspor, pak půjček, které se budou postupně nabalovat a úroky za ně dumpingové nebudou (spíše se budou blížit hranici lichvy). Vysvobozením pro něj nakonec bude vyhlášení insolvence. Pak pochopí. Pokud chce znalec zažít tuto zkušenost, nechť ji má. Je to jeho svobodné rozhodnutí.

Stát tím, že na dlouhá léta v prováděcí vyhlášce zakonzervoval socialistický systém odměňování a dumpingové ceny za zpracování znaleckých posudků, přispěl ke zhroucení trhu a současné již zcela neudržitelné situaci.

Už jen označení „znalecká odměna“ vyvolává dojem, že se jedná o nějaký bonus a že zadavatel může dle svého uvážení rozhodovat o tom, že k takové či onaké práci související se znaleckým posudkem znalec potřebuje nižší či vyšší kvalifikaci, a tudíž že za některé hodiny jím odvedené práce má dostat nižší a za jiné vyšší hodinovou sazbu. To je omyl. To platilo za socialismu. Již 25 let se ve skutečnosti o žádný bonus se nejedná. Jde o nákladovou cenu, kterou má znalec stejnou, ať právě zpracovává znalecký posudek nebo sám vykonává nějaké administrativní práce s tím spojené. Když zaměstná sekretářku, aby se sám mohl věnovat pouze odborné práci, jeho nákladová cena na hodinu se při stejném rozsahu práce zvýší, nikoliv sníží. Vyšší náročnost znaleckého posudku či vyšší míra odborných znalostí by pak měla být promítnuta ve vyšší, než nákladové ceně.  

Ale co se znalci, kteří chtějí poctivě odvádět svou práci a nechtějí pracovat za dumpingové ceny? Z ekonomického pohledu je asi nejrozumnější vybrat si jinou práci, než znaleckou činnost. Už několik tisíc znalců to v předchozích letech udělalo.

Další možností je trvat na ceně, která znalci pokryje náklady a přinese přiměřený zisk, a to jak ve smluvních cenách, tak i cenách za práci pro orgány veřejné moci. Ani stát přece nemůže zneužívat svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený majetkový prospěch. Nebo snad ano?

Již několik let hodinové sazby stanovené prováděcí vyhláškou jako „odměny za znalecký posudek“ představují méně než 50% nákladové ceny. Tyto „odměny“ znalci nejen že dlouhodobě nepřinesly žádný zisk, ale ani nepokryly velkou část jeho nákladů.

Nabízí se možnost doúčtování pro případy, kdy znalec pracuje za cenu regulovanou prováděcí vyhláškou.

Je na každém znalci, aby pečlivě zvážil, jakou cestu si zvolí.

< Předchozí		Další >