Standardizace a harmonizace znalecké metodiky pro potřeby Forenzní ekotechniky: les a dřeviny

1  ÚVOD

Tento příspěvek je koncipován jako vstupní studie využitelná pro potřeby harmonizace, standardizace a precizace znalostí, dovedností a zejména získávání objektivních skutečností pro využití ve forenzní ekotechnice: les a dřeviny.

Předmětem zájmu znalce v oboru lesní hospodářství - dříví, těžba, myslivost, oboru ochrana přírody a oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování lesních pozemků, trvalých porostů a škod na nich, je - ve většině znaleckých posudků z různých rovin hodnocený – v převážné většině - stromový jedinec, resp. lesní, či nelesní porost – trvale rozptýlená zeleň.

Znalec má tedy za úkol zjistit jeho zdravotní stav, biomechanickou vitalitu, sadovnickou hodnotu, dále např. vypočítat cenu (úřední, obvyklou), určit, zda má i jinou hodnotu než finanční, případně vypočítat újmu či škodu, resp. posoudit bezpečnostní diagnostiku. Jde o náročné a složité kroky, neboť zde pracujeme s živým organismem. Dalo by se říci, že v podstatě chceme získat exaktní údaje o složitých a variabilních systémech, což stromoví jedinci bezesporu představují, které jsou navíc ovlivňovány a sami ovlivňují prostředí – ekosystém - ve kterém se nacházejí. Ve svém důsledku jde – v rámci vykonávaní této soudně znalecké praktické činnosti – o poznávání značně složité a interdisciplinární problematiky, obsahující požadavky na znalosti „ekotechnicko - legislativně - ekonomické“ (Alexandr, 2007).

Tyto objektivní skutečnosti a potřeba kvalitních znaleckých posudků měly za následek vytvoření interdisciplinárního předmětu Forenzní ekotechnika: les a dřeviny.

Tento předmět – jako součást speciálních metod soudního inženýrství – je na Ústavu soudního inženýrství VUT Brno od roku 2008 akreditován MŠMT. V současné době je vyučován v magisterském studiu (Realitní inženýrství) a v doktorandském studiu.

Definice zní, cituji: „FORENZNÍ EKOTECHNIKA: LES a DŘEVINY – jako součást speciálních metod oboru soudní inženýrství - je interdisciplinární nauka o vědeckém, systémovém posuzování stavů a vazeb, za účelem ohodnocení vlastností ekosystémů, s důrazem na LES a DŘEVINY“ (Alexandr, 2007).

Předmět vychází z relevantních vztahů a souvislostí komplexu les – dřeviny a člověk získaných prostřednictvím multidisciplinárního přístupu a mezioborového prolnutí (při respektování kvantitativního i kvalitativního hodnocení):

• výstupů lesnických předmětů a disciplín – matematicky verifikovaných,
• biologických zákonitostí,
• ekonomických kritérií,
• morálních, etických zásad a mezilidských vztahů

a to vše v právním prostředí České republiky. (Alexandr, 2007).

Jde o nástroj sloužící k exaktnímu se přibližování skutečnosti, jež je předmětem znaleckého posudku. Ke zjišťování vědeckých, relevantních a obtížně vyvratitelných faktů, v budoucnu velmi napomůže existence a využití kalibrované přístrojové techniky. To postupně umožní v systémovém prostředí a vhodných metodických postupech vhodné standardizaci těchto postupů.
V současné době je při zkoumání kvantitativních , ale i kvalitativních vlastností stromů, resp. jejich porostů uplatňována metoda CFA (Contact Flora Assessmet – kontaktní oceňování rostlinstva), která bude popsána a použita v další části práce.

2  PŘEHLED SOUČASNÉHO STAVU VYUŽITELNÉHO PRO ŘEŠENOU PROBLEMATIKU

2.1 Stručný přehled vzniku a vývoje lesního hospodářství

Pro současně řešenou problematiku a pro komplexnost pohledu je nezbytné zmínit stručnou historii lesního hospodářství, jeho vznik a vývoj, který má svůj počátek hned s nastupující činností „člověka zemědělce“ díky němuž dochází ke kácení a vypalování lesů za účelem získání zemědělské půdy (žďáření lesů) a tím k prvním významným zásahům do té doby přirozeně se vyvíjejících lesních společenstev. Obnova lesa (lesních porostů) byla ponechána přírodě, nárosty byly často ničeny pastvou dobytka. Lesy kolem lidských sídel, kde bylo nejvíce žádáno palivo, se měnily na pařeziny. Hovoříme o období 2500 – 500 let před našim letopočtem. (Gross 1994 In Kupčák 2006).

Potřeba usměrňovat nepříznivý stav a vývoj lesů se projevuje již v ranném feudálním zákonodárství, kdy v tehdejších nařízeních (kapitulách) Karla Velikého (742 – 814 našeho letopočtu) se hovoří o tom, aby v královských lesích Francké říše byli zaměstnáni lesníci a lesní stráže (Kupčák 2006).

S rozvojem středověkých výrob (doly, hutě, sklářství, atd.) a s narůstajícím nedostatkem dříví, měla již v některých rysech činnost člověka podobu přímé devastace lesů. K zamezení této situace měl přispět „Zemský zákoník krále českého a císaře římského Karla IV.“ z roku 1348, tzv. Maiestas Carolina.

Roku 1397 byl vydán první lesní řád v českých zemích „Lesní řád Chebský“, podle kterého se smělo dříví kácet jen se svolením lesníka daného feudálního panství. I přes toto opatření dochází v následujícím období i nadále k výraznému zmenšování zásob dříví v lesích.

Významným dobovým opatřením bylo nařízení císařovny Marie Terezie z roku 1753, které ukládalo vypracování lesních řádů, stanovujícím mimo jiné povinnost vlastníka lesa starat se o zalesnění vykácených poloh. Lesní řád pro Čechy – „Císařský královský patent lesů a dříví, ustanovení v království českém se týkající“, z roku 1754, byl vzorem pro vypracování lesních řádů pro Moravu (1769), Slezsko (1756) a Uhry (1769). Zavedení a platnost těchto řádů je spojováno s počátky vzniku lesního hospodářství (Kupčák 2006).

Z literatury vyplývá, že rok 1848 ovlivnil vývoj lesního hospodářství. V této době bezesporu narůstá význam dříví jako suroviny – vzniká celá řada nových dřevozpracujících průmyslových činností. Poptávka po dříví na trhu komodit vyvolává potřebu změn při dosavadním hospodaření v lesích. Nastupuje typ lesního hospodářství výnosového – kdy cílem je zisk vlastníka lesa. Dalším kritériem byla vyrovnanost tohoto zisku uplatňovaná prostřednictvím principu výnosové nepřetržitosti. To vše vyúsťuje v reálně dostupné literatuře prvního znaleckého posuzování lesů z roku1804.jednoznačně se jednalo o hodnocení produkčních funkcí lesa, zvláště sortimenty surového dříví.

V roce 1852 byl vydán rakouský lesní zákon č. 250 ř. z. stanovil povinnost hospodařit v lesích podle hospodářských plánů.

Počátkem 19. století dochází v pojetí lesa k určitému posunu v hospodářství v podobě tzv. lesa trvale tvořivého (Gayer 1822 – 1907, Biolley 1858 – 1939 In Kupčák 2006). Tento směr vystihuje definice profesora Konšela z roku 1922: „Lesnímu hospodářství připadá úkol, aby přírodní zákonitost snažil se řídit, tj. aby ji dával směr lidským potřebám vyhovující, ale neodporující přírodním zákonům“. Profesor Konšel byl profesorem lesní tvorby (dnes nazvaného pěstování lesa), rektorem Vysoké školy zemědělské v Brně, od roku 1911 byl přednostou Lesní taxační kanceláře, pro české texty průkopnicky vytvářel nové názvosloví, pro oblast finančně správní, geodetickou, zařizovací, těžební a zalesňování, tyto výstižné termíny později vešly do oficiálního českého názvosloví hospodářské úpravy lesů.

Již v době profesora Konšela existuje patrná snaha vnímat přístup, který je shodný se snahou exaktně pochopit fungování ekosystémů.

Celé 20. století je protkáno řadou změn zákonů, kde nezastupitelnou roli hrají i lesní pozemky. Pozemková reforma (záborový zákon číslo 215/1919 Sb.), která byla uzákoněna po vzniku samostatného Československa v roce 1918 měla za cíl získat zemědělskou půdu pro drobné rolníky a bezzemky, v ní šlo rovněž i o lesní pozemky.

V roce 1924 byl vládním nařízením č. 206 ustanoven podnik Státní lesy a statky, který byl pověřen správou státních lesů na ploše 948 tis. ha lesí půdy a to až do roku 1948 (Kupčák 2006).

Není zde proto na škodu zmínit stav držby lesů v roce 1920 a v roce 1947, kde je patrný velký přesun majetků ze soukromého vlastnictví do státního, viz obrázek 1 - Vývoj držby lesů na území ČR v roce 1920, a obrázek 2 – Vývoj držby lesů na území ČR v roce 1947.

Jen pro zajímavost uvádím současný stav. Podle nejnovějšího statistického průzkumu je současná vlastnická struktura lesních pozemků v ČR taková: státní lesy 59,6 %, obecní lesy 15,6 %, lesy krajů 0,2 %, lesy církevní (tento majetek je podle § 29 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů,„blokován“ do přijetí zvláštní právní úpravy a nelze jej z vlastnictví ČR převést), lesy lesních družstev 1,0 %, lesy veřejných vysokých škol 0,3 %, lesy soukromé 23,3 %. Celková výměra činí 2,649 mil. ha, z celkové rozlohy ČR je to 33,4 % lesnatosti („Zelená zpráva 2008).

                     

                                               Obr. 1 - Vývoj držby lesů v roce 1920

                     

                                      Obr. 2 - Vývoj držby lesů na území ČR v roce 1947

V období 50. až 80 let 20. století došlo v lesním hospodářství k podstatným organizačním a systémovým změnám, které měly v mnoha případech dopad na jednostranné nasazení mechanizace, které i pro soudní inženýrství a pro FE:LaD mají zpětnou vazbu v tom, že jednoduchý a šablonovitý přístup chování se k lesnímu ekosystému je vědecky nesprávný. A v mnoha případech i v dnešní době se znalec potýká s řešením zadání otázky soudu, které jsou oprávněné, ohledně poškození kmenů a kořenových náběhů harvestorem, a naopak se setká s nasazením těchto strojů v probírkových porostech kde jsou rozčleňovací linie dvoumetrové a dlouhé například 43 m, pak v takových případech otázky soudu na poškození oprávněné nejsou. Po sametové revoluci v roce 1993 začali vznikat  akciové společnosti, některé zaměřené pouze na těžbu dříví, což není v lesním hospodářství udržitelným způsobem podnikaní, vždyť les není fabrika na dříví.

Vydáváním nových lesních zákonů vznikly kategorie lesa, které dnes známe jako kategorie lesů zvláštního určení, lesů hospodářských a lesů ochranných, zvláštním případem jsou lesy pod vlivem imisí.

Z naznačované historii vyplývá, že hybnými silami týkající se lesa – lesního hospodářství, byly a jsou příslušné právní předpisy, zejména lesní zákony. K souhrnnému výčtu nejdůležitějších patří:

• 1348 – Maiestas Carolina
• 1397 – lesní řád Chebský
• 1852 – císařský patent č. 250/1852 říšského zákoníku,
• 1918 – zákon o prozatímní ochraně lesů č. 82/1918 Sb.,
• 1919 – zákon o pozemkové reformě č. 250/1919 Sb.,
• 1948 – zákon č. 46/1948 Sb., o znárodnění,
• 1960 – zákon č. 166/1960 Sb., o lesích a lesním hospodářství,
• 1977 – zákon č. 61/1977 Sb., o lesích,
• 1977 – zákon č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství,
• 1995 – zákon číslo 289/1995 Sb., lesní zákon.

Z historického vývoje je třeba připomenout, že povinností znalce je mít představu o způsobu vzniku pozemků (alespoň stručný historický přehled), neboť první úkol při vypracovávání znaleckého posudku je jedna z nejdůležitějších věcí a to ztotožnit předmětnou lokalitu s „ úředním dokumentem „ což je v našem případě znamená s Katastrem nemovitostí, určit parcelní číslo, lesní porost je s lesním pozemkem spjat, a nelze jej zapsat do Katastru nemovitostí bez lesního porostu. Znalec má v mnoha případ zjistit zda došlo k poškození lesa, jeho přístup je vždy jiný v závislosti na kategorii lesa (dnes ze zákona číslo 289/1995 Sb., o lesích).

2.2 Vývoj soudního znalectví – Forenzní ekotechniky:les a dřeviny

Dle Tutka (1995) má praktické oceňování lesů svůj historický počátek už v 15. století, kdy byla vypracována první úprava pro odhad hodnoty lesů (Kovuliak 1942 In Tutka 1995). Základem byli 4 věkové hodnotové křivky lesa. Ve stejném literárním zdroji se uvažují ceny vytěženého dříví a ceny dříví na pni v 15., 16. – 18. století a to v markách, denárech, šilincích, florenách, grejcarech a groších. Šlo v podstatě o jednotné ustálené hodnoty, ale i o tržní ceny dříví a lesa (Tutko 1995).

Jak již jsem uvedla v předchozí subkapitole první znalecké kroky se týkaly oceňování lesního majetku, a to bezesporu historicky začalo také tím, že někdo vlastnil les a pochopitelně chtěl mít představu o tom jakou má jeho majetek finanční cena, kolik může ručit bance a pod. První zmínky souvisí se zjišťováním stavu lesa po živelné pohromě, o zůstatku dříví, o tom kolik za něj majitel může utržit, takové případy už jsou patrné například s 18. století. Z historického hlediska už v této době šlo o oceňování produkční funkce lesa, počátky oceňování lesů se tedy vztahují k době, kde les přestává být volně užívaným statkem a stává se majetkem a tím i předmětem směny.

Základem oceňování lesů v minulosti byly tedy exaktní teoretické školy lesní statistiky a to škola čistého výnosu z půdy a škola čistého výnosu z lesa. Jako představitele těchto škol lze uvést: Richarda (1772, 1823), Faustmanna, Matulu (1962), Glasera (1910) a Spředla (1959). V moderních dějinách trhových ekonomik jsou pokračovateli těchto škol hlavně Sagl (1988), Rieder (1951), Kato (1991), Walsh (1991) a jiní (Tutko 1995).

Na začátku transformace (po roce 1990) na tržní ekonomiku navrhli algoritmy a vypracovali první metodiku oceňování lesů a jejich funkcí v tehdejším Česku Matějíček, Pohořelý (1990) a na Slovensku Tutka (1990), Zacha, Hatiach, Valach, Binderová. Základem byli údaje, v kterých se už akceptoval základní rámec všeobecných principů oceňování lesního majetku v podmínkách tržní ekonomiky (Tutko 1995).

Účelem oceňování lesa je zvláště:

• změna vlastnictví (koupě, prodej, směna, dělení, dědické dělení a pod.),
• zjištění škod a odškodnění (náhrady škody způsobené požárem, zvěří, imisemi, trvalým, či dočasným vynětím z lesní půdy při stavební činnosti a pod,
• ocenění užívacích práv (například myslivost),
• zjištění daňové hodnoty (například daň z nemovitostí, daň dědická, darovací apod.),
• majetkové hodnoty, tj. zjištění hodnoty pro výsledkové účty a bilance jejich kritéria vývoje stavu lesa a pro zjištění výnosovosti majetku,
• ocenění doprovodných účinků lesa (sociálně-ekonomické ocenění).

Zde je třeba poznámku trochu rozvinout. Oceňování funkcí lesa dnes chápeme jako funkci produkční a mimoprodukční ve smyslu zákona o lesích číslo 289/1995 Sb. Funkce produkční a mimoprodukční jsou také obecně nazývány jako funkce celospolečenské. Litera zákona však striktně říká, že funkcí produkční a mimoprodukční jsou přínosy podmíněné existencí lesa. Už od 60. let se snaží lesnická věda tyto funkce exaktně popsat nebo definovat, abychom byli schopni je vypočítat.

Základními cíli mimoprodukční funkce lesa jsou dnes deklarovány:

• podpora nezastupitelní funkce lesů v oblastech důležitých z hlediska ochrany přírody a krajiny, krajinných ekosystémů, respektive ohrožených druhů a jejich přirozeného prostředí,
• zvyšování zdravotně rekreačního potenciálu lesů v lokalitách se zvýšenou návštěvností (příměstské a rekreační oblasti, okolí lázní),
• posilování pozitivních účinků lesů ve vodohospodářsky důležitých oblastech.

Příčinou vzniku Forenzní ekotechniky:les a dřeviny bylo:jak již z požadavku soudu a policie ČR na úroveň znaleckých posudků a současně požadavků státních orgánů a vlastní praktické provádění znaleckých posudků , rovněž průběžné vzdělávání znalců, kteří současně zaregistrovali tlaky a hlasy na potřebnou úroveň znaleckých posudků, to vše mělo nejdříve za následek vznik České unie soudních znalců v lesním hospodářství, jejíž ustanovující valná hromada se konala 11. srpna 2000 v Plané nad Lužnicí.
Akreditace předmětu na ÚSI VUT v Brně proběhla za významné pomoci prof. Al. Bradáče., DrSc.

V prohlášení Unie české unie soudních znalců v lesním hospodářství (dále jen CUSZLH) se objevují dva cíle:

1) postupně vytvořit podmínky pro možnost dostupnosti komplexních informací za účelem integrace
     biologických a ekotechnických oborů s cílem zajistit po odborné a veřejné stránce objektivní
     hodnotu znaleckých posudků,
2) vypracovat a průběžně editovat dlouhodobý a kvalitní systém vzdělávání (CUSZLH, 2000).

Postupně tyto předchozí skutečnosti vyústily v objektivní potřebu existence samostatného interdisciplinárního předmětu Forenzní ekotechnika:les a dřeviny.

Termín poprvé publikoval Alexandr v roce 2007 v publikaci Forenzní ekotechnika: les a dřeviny (sylabus přednášek na VUT v Brně), její postupný vznik je evidován v posledních 8 letech v souvislosti se vznikem Unie českých znalců v lesním hospodářství. Další možnou zmínku o FE:LaD můžeme najít v pátém čísle časopisu Soudní inženýrství (5/2008), (Alexandr – 2008), kde Alexandr uvádí oficiálně do povědomí předmět „Forenzní ekotechnika: les a dřeviny“ - jako součást speciálních metod soudního inženýrství, a zároveň uvádí, že jde o nezávislé posuzování stavů a vazeb – s využitím technologií a techniky - pro zjištění a ohodnocení vlastností ekosystémů – geobiocenologických složek prostředí, s důrazem na les a dřeviny.

Není pohyb o tom, že FE:LaD tedy patří mezi vědy přírodní vědy, pochopitelně i s kombinací věd společenských, mezi které patří ekonomika. Proto pokud bychom se chtěly dovědět něco o tom zda jak je tento obor rozvinut ve světě, nebo jestli existují obory příbuzné je lépe vyhledávat mezi vědami přírodními. Elektronické informační zdroje a nejlepší internetové vyhledávače typu Google, databáze BioOne.2 Full-Text, CAB Abstracts,IUFRO: International Directory of Forest Information Services,CAB eBooks Archive (2000-2004), Springer e-books - vlastní výběr titulů, nebo scholer.google.com, termín „forensic ecotechnique: forest and trees“ takřka vůbec nevyhledávají. Je lépe používat termín „forensic foresty“ – přeloženo jako Forenzní lesnictví. Forenzní lesnictvím už se zabývá řada institucí, vědeckovýzkumných ústavů , ale i soukromých firem. Například škola Trestní spravedlnosti (či odpovědnosti) na Michiganské univerzitě má ve svém programu ústav lesnictví a zemědělství, kde jsou probírány i forenzní vědy.

Dá se říci, že velmi možná moderní je Forenzní lesnictví ve Spojených státech, zde existuje řada soudních znalců zabývajících se lesnictvím, poskytují poradenství při soudních sporech, připravují odborné vědecké zprávy při použití u soudu atd. „ohánějících“ se slovy „forensic“. Forenzní lesnictví je často spojováno s lesnickou entomologií a zkoumáním DNA. Ano zde jde o vědy rozvíjející se (například entomologie je vědou, která neustále zkoumá, pozoruje, učí se, neboť třída hmyz zahrnuje více než milión popsaných druhů), genetika a poznání DNA patří mezi vědu přinášející jeden z nejlépe prokazatelných důkazů.

Dva výše zmíněné obory nepochybně mezi lesnictví patří, ale nejsou jeho hlavními a profilovými obory.

Forenzní entomologie vznikla v důsledků požadavků právních věd. Je užitečná v některých případech podezřelých úmrtí, kdy pomocí patologie je velmi těžké určit doby smrti. Zde může pomoci to, že tělo je kolonizováno hmyzem a podle vývoje hmyzu lze stanovit čas kdy došlo k úmrtí.

Pokud se vyskytne případ otravy nějakou rostlin může pomoci analýza DNA, zde bychom mohli hovořit o souvislosti s lesnictvím pouze v případě pokud by se jednalo například o části dřeva apod. Ale dle mého názoru je lépe brát potřebu analýzy DNA v oboru forenzního lesnictví jen pro v krajních a k tomu vyzývajících případech.

Závěrem lze tedy říci, že forenzní lesnictví je ve světě vyvinuto, jasná specializace na FE:LaD vyvinuta ještě není nebo není uváděna. Ano, můžeme říci, že je v podstatě ve forenzní lesnictví zahrnuta, ale jasně určená ještě není.

2.3  Související právní problematika

Kromě již zmíněných právních norem v předchozích subkapitolách považuji za podstatné zmínit ještě následující.

Soudnímu znalci nepřísluší hodnocení zákonů, ale zjišťování skutkových podstat, přesto ale, jak vyplývá z definice FE:LaD se musí pohybovat v právním prostředí konkrétního státu. V současné době platí na území České republiky pro oceňování majetku číslo 151/1997 Sb., který upravuje způsoby oceňování věcí, práv a jiných majetkových hodnot a služeb pro účely stanové zvláštním předpisem. Má prováděcí vyhlášku č. 3/2008 Sb., tzv. oceňovací vyhláška, která je v tuto chvíli vyhláškou číslo 456/2009 Sb.

A protože se pohybuje v prostředí lesního hospodářství, je hned na druhém místě třeba zmínit zákon č. 289/1995 Sb., lesní zákon. Účelem tohoto zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm.

Prováděcími vyhláškami lesního zákona jsou:

• Vyhláška č. 77/1996 Sb., o náležitostech žádosti o odnětí nebo omezení a podrobnostech o ochraně lesů určených k plnění funkcí lesa.
• Vyhláška č. 78/1996 Sb., o stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí.
• Vyhláška č. 79/1996 (ve znění 52/1999 Sb.) Sb., o služebních stejnokrojích zaměstnanců orgánů státní správy lesů a o jejich označení.
• Vyhláška č. 80/1996 Sb., o pravidlech poskytování podpory na výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin a o poskytování náhrad zvýšených nákladů. Vyhláška č. 139/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa.
• Vyhláška č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů.
• Vyhláška č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování.
• Vyhláška č. 100/1996 (ve znění 324/2003 Sb.) Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o udělení licence v lesním hospodářství a podrobnosti o udělování licencí v lesním hospodářství.
• Vyhláška č. 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže. (ve znění 236/2000Sb.)
• Vyhláška č. 219/1998 Sb., o způsobu výpočtu nákladů na činnost odborného lesního hospodáře v případech, kdy jeho činnost hradí stát
• Vyhláška č. 55 /1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích.
• Vyhláška č. 433/2001 Sb., kterou se stanoví technické požadavky pro stavby pro plnění funkcí lesa.

Nastane-li případ související s reprodukčním materiálem tak je třeba zmínit zákon 149 ze 18. dubna 2003, o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a zalesňování, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin). Jeho prováděcími vyhláškami jsou vyhláška č. 29/2004 Sb., kterou se provádí zákon 149/2004 Sb. o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin, a vyhláška č. 139/2004, kterou se stanoví podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa.

Této problematiky se týká dále zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. v úplném změní, který má prováděcí vyhlášku č. 395/1992 Sb., také vyhláška č. 335/2006, kterou se stanoví podmínky a způsob poskytování finanční náhrady za újmu vzniklou omezením lesního hospodaření, vzor a náležitosti uplatnění nároku.

Dále zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí – má vypracovanou vyhlášku již měl mít také metodicky pokyn pro ohodnocování dřevin rostoucích mimo les, dnes již pracující s bodovým hodnocením.

3  EKOTECHNIKA: DĚLENÍ DLE ZPŮSOBU DETEKCE (DESTRUKTIVNÍ A NEDESTRUKTIVNÍ METODY)

Použití vhodné techniky a technologie pro objektivní zjištění a ohodnocení vlastností ekosystémů v případě FE:LaD je vhodné si ji nejprve rozdělit: destruktivní a nedestruktivní metody.

V základních bodech z hlediska způsobu detekce (zjišťování – měření, apod.) ji můžeme rozdělit na techniku a technologii při níž zpravidla nedochází ke změně, narušení či naprostému zničení zkoumaného jedince – skupiny jedinců či ekosystému, zde jde o metodu nedestruktivní. Naopak destrukční metoda použití techniky a technologií je taková, která má obyčejně nevratné následky a měření či metodu nelze opakovat na stejném jedinci, skupině jedinců či ekosystému. Z pohledu FE:LaD je výhodnější použít metod nedestruktivních, bohužel v některých případech je znalec nucen použít metod a dějů opačných a tudíž i nevratných.

Rozdělení nazvěme tedy: Destruktivní metody (techniku a technologii) využitelné ve FE:LaD – kterými v podstatě měření začalo a bez kterých nelze použít Nedestruktivní metody (techniku a technologii) využitelné ve FE:LaD

V případě Forenzní ekotechniky:les a dřeviny pracujeme s metodou CFA, a jak vyplývá z destruktivních a nedestruktivních metod a vizuálního hodnocení se metoda CFA ze tří subsystémů: životní prostředí jedince, vizuální diagnostika (diagnostické znaky - růstové vlastnosti) a funkční diagnostika. Převažuje subsystém B – vizuální diagnostika, jejíž odborným garantem je doc. Fér, bývalý zástupce vedoucího katedry Lesnické dendrologie na ČZU. Otcem a průkopníkem funkční diagnostiky je stále velmi činný prof. Čermák působící jako vedoucí vědecký pracovník na Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF na MZLU v Brně, je to profesor světového formátu.

4  PŘÍNOS PRÁCE

Cílem a přínosem předkládaného nástinu práce je z pohledu forenzní ekotechniky: dřeviny les, provést výběr, analýzu a určení postupů a cílů při využití informačních a detekčních technologií – při zjišťování (ohodnocování) vlastností ekosystémů (geobiocenologických složek prostředí), uvést nezávislé kroky znalce při zpracování znaleckého posudku, zpracovat standardní postup, který se pochopitelně v čase bude měnit, tak jak se bude dostávat do stádia provozně soudně znalecké využitelnosti, jejíž principem je, aby dva různí lidé dospěli ke stejnému číslu, výsledku, závěru apod.


                                                                                                 Ing. Kateřina Rebrošová
                                                                             Příspěvek byl uveřejněn na konferenci JuFoS 2009


SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
[1] ALEXANDR, Pavel. Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Sylabus přednášek. Brno: Ústav
     soudního inženýrství. 2007. 67 s.
[2] BRADÁČ, A., SCHOLZOVÁ, V., KREJČÍŘ, P.: Úřední oceňování majetku 2008. Akademické
     nakladatelství CERM, Brno, 2008, 299 s. ISBN 978-80-7204-559-4
[3] ALEXANDR, P., FÉR, F.,: Hodnocení lesních porostů a dřevin rostoucích mimo les,
     Ekotechnica iuridica ročník II., svazek 2, vydala Česká unie soudních znalců v lesním
     hospodářství, Kostelec nad Černými lesy, 2006, 28 s.
[4] OLIVA, J.: Lesopolitické aspekty vlastnictví lesů a jeho historický vývoj. Česká zemědělská
     univerzita v Praze, Katedra ekonomiky a řízení lesního hospodářství, Praha, 2006,
     první vydání, 27 s. ISBN 80-213-1503-2
[5] PRUCHOVÁ, I.: K problematice singulárních lesů. Časopis pro právní vědu a praxi, 1995,
     vol. 3, no. 3: s. 112-120. Brno, Masarykova univerzita. Právnická fakulta. ISSN 1210-9126
[6] ALEXANDR, P.: Mezinárodní centrum ekologické výchovy a vzdělávání Vimperk. Podklady
     pro jednání na MŽP, září 1996, s. 4
[7] ALEXANDR, P., : Lesní ekosystém a komplexní zužitkování biomasy lesních porostů.
     Sborník „Životní prostředí venkovské krajiny“, 1982, s. 242-251. Brno, Vysoká škola
     zemědělská. Lesnická fakulta
[8] Ministerstvo zemědělství: Lesnický naučný slovník I. 1994, s. 396, celkem s.743.
     ISBN 80-7084-111-7
[9] Ministerstvo zemědělství: Lesnický naučný slovník II. 1995, s. 510, celkem s.683.
     ISBN 80-7084-131-1
[10] OLIVA, J. Přínosy a rizika státního vlastnictví lesů. In: 10. sněm lesníků. Postavení
       a smysl státního vlastnictví. Sborník referátů., Praha, Česká lesnická společnost,
       2007, s. 4 – 9. ISBN 978-80-02-01906-0
[11] ONDRÁČEK, K., JANÁK, K. Produkce dřevní suroviny. Skriptum, 1. vydání,
       Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008,129 s. ISBN 978-80-7375-142-5
[12] ONDRÁČEK, K., Základy lesního hospodářství. Skriptum, 1. vydání,
       Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003,174 s. ISBN 80-7157-666-2[13]
       Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky k 31. 12. 1994. Praha, Ministerstvo
       zemědělství, zpracoval Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem1995,
       ISBN 80-7084-278-4
[14] Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky k 31. 12. 1996. Praha,
       Ministerstvo zemědělství, zpracoval Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v
       Brandýse nad Labem. 1997, ISBN 80-7084-278-4
[15] Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky k 31. 12. 2006. Praha,
       Ministerstvo zemědělství, zpracoval Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v
       Brandýse nad Labem. 2008, ISBN 80-7084-278-4

< Předchozí